punk , rock , metal

Interwiev z roku 1978

"Turné Sex Pistols po Spojených státech Amerických tour skončilo ve Winterlandu v San Franciscu, 14. ledna 1978. O dva dny později se kapela oficiálně rozpadla. 20 ledna se Sid Vicious chystal odletět z New Yorku do Londýna. Během letu do New Yorku však Sid upadl do komatu a byl s předávkováním heroinem převezen do Jamaica Hospital v New Yorkském Queensu. Největší sněhová vánice tohoto roku ochromila New York a tak se toto interwiev odehrávalo pouze přes telefon. Sid zněl velice slabě a znepokojeně. Byl osamělý a znuděný."
Sid: Ahoj

Roberta: Ahoj, je to Sid?

Sid: Ahoj.

Roberta: Side?

Sid: Ano?

Roberta: Tady Roberta.

Sid: Roberta... už si vzpomínám, přijdeš mě navštívit do nemocnice?

Roberta: Ráda bych, ale hrozně sněží.

Sid: Aha.

Roberta: Nemám auto a vlaky nejezdí.

Sid: Jsem osamělý.

Roberta: Chtěli jsme přijít zítra, myslíš že budeš ještě zítra v nemocnici?

Sid: Předpokládám, že bych měl být již na cestě do Londýna.

Roberta: Jak se cítíš?

Sid: Slabě.

Roberta: Nepřišel tě někdo navštívit?

Sid: Ne.

Roberta: Venku je tak hrozné počasí, určitě si to viděl v televizi.

Sid: Ano, zatím tady jenom sedím sám.

Roberta: Jak dlouho jsi v nemocnici, jenom jednu noc?

Sid: Jo.

Roberta: Co se stalo? Kdo s tebou byl v letadle?

Sid: Boogie (zvukař Sex Pistols) To co se stalo bylo to, že jsem si dal 80 miligramů methadonu, chápeš? A když se dostaneš - no a asi 6 nebo 7 tabletek Valia - a když se dostaneš vysoko do vzduchu tak to má na tebe daleko vetší účinek než když jsi na zemi. Když jsi ve vzduchu tak tě to dostane daleko rychleji.

Roberta: Jasně, chápu.

Sid: Takže tohle se stalo... Ale nepředpokládám, že se mě někdo dneska vydá navštívit jenom aby mě viděl.

Roberta: Máš alespoň televizi?

Sid: Jo mám, ale co bych opravdu chtěl je něco ke čtení.

Roberta: Nějaký magazíny nebo tak nějak?

Sid: Co bych fakt chtěl je velkej štos Marvelových komixů.

Roberta: Já mám doma skvělou komixovou knížku.

Sid: Jo já měl taky, ale všechno má teď ten idiot Boogie.

Roberta: A ty nemáš žádnou možnost se s ním spojit?

Sid: Ne. Říkal mi, že mi dneska zavolá, ale ani se neobtěžoval. Předpokládám že se už neozve, je to děvka.

Roberta: Takže co se stalo s vaší kapelou?

Sid: Odešel sem od nich.

Roberta: Jasně, vypadá to, že každý je opustil.

Sid: Po pravdě si nemyslím, že někdo chtěl opravdu pokračovat, ale nikdo neměl tu odvahu o tom mluvit. Takže jsem prostě zavolal Johnnymu a řekl jsem mu všechno, co jsem si o něm a o tom všem kolem myslel... no myslím, domnívám se, že sem pořád dobrej, myslím že sem lepší než ty všichni ostatní.

Roberta: Ale co teď chce Steve a Paul dělat?

Sid: To nevím. Asi se pokusí dát dohromady další kapelu a skončit neúspěchem. Johnny totálně zkončil.

Roberta: To vypadá jako společný konsensus.

Sid: (Radostně) Opravdu?

Roberta: Opravdu, každý si říká "tak co teď může Johnny dělat". Nikdo není schopen přijít na něco, co by mohl opravdu dělat.

Sid: Jo, správně a myslím si že skončil i jako člověk, už to není ten Johnny jaký kdysi býval.

Roberta: No, možná by ho tohle mohlo malinko probudit.

Sid: Jasně, to je to, v co doufám. Potom by mohl být schopen začít něco dělat, bylo by dobré, kdyby to dokázal. Na druhou stranu ale když se tomu nestane a Johnny s tím nebude nic dělat, tak už ho ani nikdo nebude chtít znát. Lidé na ulici mu budou říkat "Nebýval jste náhodou Johnny Rotten?"

Roberta: Myslím si, že v Anglii bude hodně lidí vyvedená z míry z toho co se stalo. Jak to vidíš ty?

Sid: Jsem rád, že je konec, protože bylo to jako... Cítil jsem, že jsem byl jediný, který do toho opravdu vkládal energii. Viděla jsi naše vystoupení v San Franciscu? Myslím si, že Johnny se už ani moc nesnažil, co?

Roberta: Myslím, že vaše vystoupení se místo toho, aby se zlepšovali, zhoršovali.

Sid: Jasně. Myslím, že to které jsme měli v Dallasu, nebo někde tam, bylo...

Roberta: San Antonio. Myslím, že tohle bylo nejlepší.

Sid: (Vzrušeně) Které bylo to, jak sem dostal ránu do obličeje?

Roberta: No, to bylo v Dallasu, ale mě se nejvíc líbilo to, jak si praštil toho chlápka kytarou. (Randy's Rodeo)

Sid: To bylo tak, kde sem se choval fakt šíleně?

Roberta: Jo, a Johnny hodně skákal a hodně lidí na vás házelo plechovky od piva. To bylo opravdu vzrušující vystoupení. Jestli vám zítra poletí letadlo tak se vracíš do Londýna?

Sid: No, řekl jsem, že poletím. Sofie zamluví letenky.

Roberta: Ale možná zítra ještě letadla nebudou moci vzlétnout.

Sid: No, doufám že se tak stane, protože bych rád zůstal ještě aspoň na jeden den v New Yorku.



Roberta: Jasně, to by jsi mohl. Spousta lidí by tě ráda viděla. Nikdy před tím jsi tu nebyl. Ještě by sis tady mohl užít. Myslím, že jsi na to už dostatečně zdravý.

Sid: Tak to si zrovna nemyslím. Nemůžu pít. Doktor mi řekl, že když budu chlastat jenom trochu tak, jak sem chlastal donedávna a nezáleží na tom jak dlouho, tak sem do půl roku mrtvej. O drogách to platí taky, takže vlastně nemůžu dělat nic. Kdybych někam šel, tak bych tam mohl akorát sedět, jenže kdybych někam opravdu šel, tak bych ale stejně neodolal pokušení a to je ten problém. Stejně bych skončil někde nachcanej.

Roberta: A co bys dělal, kdyby ses vrátil do Londýna? Myslím že bys tam dopadnul stejně.

Sid: Asi ano, asi stejně do půl roku umřu.

Roberta: Měl by ses alespoň na chvíli chovat slušně.

Sid: To asi nemůžu.

Roberta: Mohl bys, jenom jako experiment.

Sid: Připouštím, že bych měl, jenže zatím jsem nepřišel na to jak to dokázat. Nechoval jsem se slušně už tak čtyři roky. Měl sem hepatitidu a když sem vyšel z nemocnice, tak sem se zřídil úplně nejvíc jak jsem mohl. Nevím proč a každý mi říkal, že bych to neměl dělat. Tak sem prostě šel a udělal jsem to, je to moje povaha.

Roberta: Myslím, že tvoje povaha by tě mohla dostat do pěkných potíží.

Sid: Moje povaha mě do půl roku zabije.